DOGO CANARIO - KANÁRSKÁ DOGA

ZEMĚ PŮVODU: ŠPANĚLSKO

 

DATUM PUBLIKACE OFICIÁLNĚ PLATNÉHO STANDARDU: 04.07.2011.

 

POUŽITÍ: Hlídací pes používaný pro ochranu dobytka

 

FCI-KLASIFIKACE: Skupina 2: Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi  Sekce 2.1   molosská plemena, dogovití psi

                                       

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: pes molossoidního typu, pocházející z Tenerife a oblasti Gran Canaria (Kanárské ostrovy). Je pokládán za výsledek křížení mezi “majonero”, původním prehispánským psem těchto ostrovů, a dalšími molossy Kanárských ostrovů. Toto křížení dalo vzniknout etnické skupině psů typu mastif střední velikosti, žíhaný nebo plavý s bílými znaky, se specifickou molossoidní stavbou a přesto mrštný a silný s výrazným temperamentem, věrný, robustní a plný života. Během 16. a 17. století počet těchto psů značně narostl a četné zmínky v historických textech z doby před dobytím ostrovů, především v “Cedularios del Cabildo” (obecní sčítací registry) dokazují jejich využití jako hlídací psi a ochránci dobytka.

 

CELKOVÝ VZHLED: středně velký molossoidní pes rovného a pravoúhlého profilu s černou maskou. Robustní a vyvážených proporcí.

 

DŮLEŽITÉ PROPORCE: tělo je delší, než je kohoutková výška – tento znak je markantnější u fen.

 

Poměr čenichové partie lebky je 60-40%. Šířka lebky je 3/5 z celkové délky hlavy.

Vzdálenost od lokte k zemi by měla být 50% z kohoutkové výšky u psů a o něco méně u fen.

 

CHOVÁNÍ/TEMPERAMENT: klidný vzhled, pozorný výraz. Obzvláště přizpůsobený ke střežení a tradičně užívaný k nahánění dobytka. Vyrovnaný temperament a velmi sebevědomý. Tlumený a hluboký štěkot. Poslušný a poddajný ke členům rodiny, velmi odevzdaný svému pánu, ale může být podezíravý k cizím. Sebejistý, ušlechtilý a trochu odměřený. Když je ve střehu, má pevný a ostražitý postoj (přístup).

 

HLAVA: mohutná, brachycephalického typu (= krátká mozkovna) kompaktního vzhledu, krytá silnou kůží. Má tvar lehce prodloužené krychle. Linie mozkovny a čenichu jsou paralelní nebo lehce sbíhavé (konvergující).

 

MOZKOVNA:

LEBKA: mírně klenutá (konvexní) v příčném i podélném směru. Čelní kost je plochá. Šířka je téměř identická s délkou. Výrazný jařmový oblouk, s dobře vyvinutými tvářovými a žvýkacími svaly ale ne vyčnívající, kryté volnou kůží. Týlní hrbol je jen lehce naznačen.

STOP: stop je výrazný ale ne strmý či přehnaný. Střední rýha mezi nadočnicovými oblouky je dobře definována a zaujímá okolo dvou třetin lebky.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: široká, silně černě pigmentovaná. V jedné linii s hřbetem nosu. Nosní dírky jsou velké, aby umožnily dýchání.

Tlama: kratší než mozkovna, normálně tvoří okolo 40% z celkové délky hlavy. Šířka odpovídá 2/3 lebky. Má velmi širokou základnu a lehce se zužuje směrem k nosní houbě. Hřbet nosu je plochý a rovný, bez náznaku střechy.

 

Pysky: horní pysk je svěšený, i když ne příliš. Při pohledu zepředu se horní a dolní pysky setkávají a tvoří obrácené V. Pysky mohou být mírně odlišné. Vnitřní strana je tmavě pigmentována.

 

Čelisti/Zuby: nůžkový skus nebo mírný předkus, max. 2mm. Klešťový skus je přípustný ale nežádoucí, kvůli způsobované zubní erozi. Špičáky jsou široce posazeny. Zuby jsou velké a pevně usazené. Velké stoličky, malé řezáky a dobře vyvinuté špičáky.

 

Oči: mírně oválného tvaru, střední až velké. Posazené daleko od sebe, ani zapadlé ani vystupující. Oční víčka jsou černá a pevně přiléhající, nikdy ne povislá. Barva je od tmavé po střední hnědou, v závislosti na barvě srsti. Nikdy by neměla být světlá.

 

Uši: střední velikosti, široce nasazené s krátkou, jemnou srstí. Volně spadají po stranách hlavy. Pokud jsou složené, pak do tvaru růže. Uši jsou nasazené mírně nad linií očí. Uši nasazené příliš vysoko a blízko u sebe jsou považovány za neobvyklé. V zemích, kde je dovoleno kupírování, musí být vztyčené.

 

KRK: kratší než je délka hlavy. Kůže na spodní straně je volná, tvoří mírný lalok. Krk je mohutný a rovný, má tendenci být válcovitý a svalnatý.

 

TĚLO: dlouhé, široké a hluboké.

Horní linie: rovná, bez deformací a držena dobře vyvinutými ale stěží viditelnými svaly. Mírně stoupá od kohoutku k zádi. Výška zádi je o  1 – 2 cm větší než kohoutková výška.

Záď: střední délky, široká a oblá. Nemá být dlouhá, aby neomezovala v pohybu. Záď je u fen obvykle širší.

Hrudník: má velkou kapacitu a dobře vyvinuté hrudní svaly. Při pohledu jak zepředu tak z boku je hluboký, sahá nejméně k loktům. Obvod hrudníku se obvykle rovná kohoutkové výšce + 45%. Hrudní koš je dobře klenutý.

Spodní linie a břicho: mírně vtažené, nikdy ne vystupující. Slabiny jen mírně naznačené.

 

OCAS: široký u kořene, zužující se ke špičce. Sahá k hleznu, ale nepřesahuje. Středně vysoko nasazen. V akci nesen jako šavle, ale bez stáčení nebo naklánění směrem k hřbetu. V klidu visí rovně s mírně zahnutou špičkou.

 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY:

    Plece: dobře uloženy dozadu.

Nadloktí: dobře úhlené, šikmé

Předloktí: dobře vyvážené, rovné. Silné kosti a dobře osvalené.

Lokty: nesmí být ani příliš blízko žebrům ani vyčnívat

Metacarpus (nadprstí): velmi pevné a mírně svažující se

Tlapa: kočičí tlapy s oblými prsty, které nejsou příliš uzavřené. Velmi vyvinuté a černé polštářky. Drápy jsou tmavé, bílé drápy jsou nežádoucí, ačkoliv se mohou objevit ve spojitosti s barvou srsti.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový pohled: při pohledu zezadu jsou silné a rovnoběžné, bez vychýlení.

Stehno: dlouhé a dobře nasvalené

Koleno: zaúhlení není příliš výrazné, ale nesmí být nedostatečné

     Hlezno: vždy nízko postavené

Zadní tlapy: o něco delší než přední tlapy, jinak identické

 

CHOD/POBYB: v pohybu je Kanárská doga mrštná a pružná, pohyb je velmi prostorný, krok dlouhý. Ocas je nesen nízko a hlava nesena jen trochu nad úrovní hřbetu. V pozoru je hlava i ocas nesena vysoko.

 

KŮŽE: silná a pružná. Více volná na krku a kolem něj. Ve střehu tvoří kůže na hlavě symetrické záhyby, které se vějířovitě rozvinují od mezioční rýhy.

 

     SRST

Osrstění: krátké, hrubé, dobře přiléhající bez podsady (může se objevit na krku a zadní straně stehen) Spíše drsné na dotek. Velmi krátké a jemné na uších, trochu delší na kohoutku a na zadní straně stehen.

Barva: všechny odstíny žíhané, od teplé tmavě hnědé po světle šedou nebo plavou. Všechny odstíny plavé až po pískovou. Bílé znaky jsou přípustné na hrudi, na krku nebo hrdle, předních tlapách a prstech zadních tlap, ale tyto by měly být minimální. Maska vždy černá a nepřesahuje úroveň očí.

 

     VÝŠKA A VÁHA:

Kohoutková výška :                 psi :   60 -  66 cm

                                                feny:  56 62 cm

U velmi typických jedinců je přijatelná tolerance 2 cm nad i pod tyto limity.

 

Váha:

Minimum:       psi:           50 kg

                        feny:         40 kg                   

Maximum:      psi:           65 kg

                        feny:         55 kg

 

VADY:

Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se považuje za vadu a hodnocení její závažnosti by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky a jejímu vlivu na zdraví a kondici psa

  • Klešťový skus

 

 

VÁŽNÉ VADY:

  • Vada je považována za vážnou, pokud ovlivňuje výraz a limituje typ psa
  • Nesprávné proporce hlavy
  • Extrémně sbíhavé linie mozkovny a čenichové partie (příliš vyznačený stop)
  • Bedra a kohoutek stejné výšky
  • Nekorektní postavení končetin
  • Kvadratická stavba
  • Trojúhelníková hlava, úzká (nemá tvar krychle)
  • Tenký, zakroucený nebo deformovaný ocas. Vysoko nasazený
  • Pronesený nebo klenutý hřbet.
  • Světlé (žluté oči), velmi blízko u sebe nebo šikmo, zapadlé nebo vystupující
  • Přílišný předkus
  • Nedostatečná maska
  • Chybějící zuby (s výjimkou P1).

 

   DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY

  • Agresivní nebo přehnaně plachý pes
  • Jakýkoliv pes jasně vykazující fyzické nebo povahové abnormality by měl být diskvalifikován
  • Zcela depigmentovaná nosní houba
  • Nepřijatelné bílé znaky
  • Podkus.
  • Záď níže než kohoutek. Klesající horní linie
  • Modré oči nebo nestejná barva
  • Kupírovaný ocas.

 

Pozn.: psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá v šourku.